Tipy na výlet
Průvodce Jeseníky: NEJ místa a výlety
Tajemná, zadumaná, někdy i hrozivá, jindy zase přívětivá je rozsáhlá oblast Jeseníků a jejich podhůří. Ale ve všech ohledech krásná. Přesvědčila se o tom spousta lidí a spousta milovníků hor i rekreačních turistů. A mnoho dalších se o tom přesvědčí.
Snad nejlépe vystihl jesenickou přírodu šumperský básník a spisovatel Miroslav Kubíček: „Nad sváry kotlin, z mraků jak z hořáků každou chvíli praská, voda vodu kalí, kopce v kopcích bloudí, za horou hora, za vodou voda a pořád dál je těžší přidat slova.“
Turisté objevili krásu Jeseníků už v 19. století a od té doby jsou nejvyšší moravskoslezské hory spojeny s turistikou. V oblasti působila řada turistických spolků. Organizovaná horská turistika zde slaví už 125 let. První turistický spolek v regionu vznikl v tehdejším Frývaldově, dnes Jeseníku, a to v roce 1881. Spolky zanechaly pro budoucí generace řadu značených stezek, horské chaty i rozhledny.
Mystická místa a ráj pro cyklisty
Oblast Jeseníků je protkána nádhernými turistickými trasami pro pěší turisty s řadou zajímavostí. Hory jsou přívětivé i k vyznavačům horských kol. V zimě zase otvírají svou štědrou náruč lyžařům.
Jeseníky a jejich podhůří jsou také plné mystiky. Jsou tu Petrovy kameny, kde se podle pověr slétaly čarodějnice.
Nebo skalní útvar zvaný Venušiny mísy. Vychází z pověry, že jsou dílem lidských rukou, a pověsti hovoří o tom, že se zde konaly krvavé orgie pohanských Germánů na počest bohyně Venus.
Nebo tajemné mechové jezírko na Rejvízu, kde je podle pověsti potopena celá osada. Podobných míst nalezne pozorný turista na Jesenicku řadu. Prostor pro fantazii a pastvu pro oči nabízejí také jeskyně.
Celou oblast Jeseníků však netvoří jen několik známých hor a zimních středisek. Rozkládá se na ploše 3600 kilometrů čtverečních. Dominantou je Hrubý Jeseník, dále ji tvoří Nízký Jeseník, Rychlebské hory, skupina Králického Sněžníku, území Zlatohorské a Hanušovické vrchoviny.
Rozvodí tří moří
Jesenická příroda je v některých částech natolik jedinečná, že zde byla v roce 1969 na ploše 740 kilometrů čtverečních vyhlášena chráněná krajinná oblast. Na území Jeseníků vznikly dokonce národní přírodní rezervace: Praděd, Šerák-Keprník, Rejvíz a rašeliniště Skřítek.
Kromě zachovalé přírody představuje oblast Jeseníků důležité vodohospodářské území. V oblasti Králického Sněžníku na jižním svahu hory Klepý se nachází uzel rozvodí tří moří, a to moře Severního, Baltského a Černého. Rozvodí mezi Baltským a Černým mořem probíhá hlavním hřebenem Hrubého Jeseníku.
Zdejší drsný kraj zrodil geniálního léčitele Vincenta Priessnitze, pro kterého bylo pozorné sledování zdejší přírody podle jeho životopisců jedinou lékařskou univerzitou, kterou absolvoval. Světově proslulý rodák založil tradici léčení vodou, ve kterém dodnes pokračují stovky lázní po celém světě.
CO VIDĚT – vybrané tipy na místa a výlety
Přechod Jeseníků: nejhezčí horská túra v Česku
Přechod hlavního hřebene Hrubého Jeseníku patří k nejkrásnějším horským túrám u nás. V létě tu na vás čekají nejen překrásné krajinné scenérie, ale i příroda plná života s množstvím neobvyklých horských květů. Jaká je nejlepší trasa? Celý přechod krok za krokem – ZDE.
Dech starogermánské mystiky
Necelé tři kilometry od Velké Kraše na Jesenicku se nachází mystické skalní město se skalními mísami, sedadly a výklenky zvané Smolný vrch. „Práci“ na skalních mísách zahájil kdysi ledovec. Postupná eroze je přetvořila do tvaru o průměru až jednoho metru a objemu i pět set litrů. Často mívají i odtokový kanálek, který spojuje několik pod sebou ležících misek.
Lidé těmto útvarům říkali Venušiny misky. Název je podle dostupných pramenů odvozen od bohyně Venus – Freia ze starogermánské mytologie. Vychází z pověry, že šlo o obětní místa a misky sloužily pro zadržení krve lidských obětí obětovaných na počest bohyně Venus.
Jesenické panoráma
Rozhleden je v oblasti Jeseníků osm. Jeden z nejkrásnějších výhledů do krajiny nabízí ta na Zlatém chlumu nad Jeseníkem, ležící v nadmořské výšce 875 metrů. Z kamenné rozhledny vysoké šestadvacet metrů lze směrem na sever dohlédnout až k Otmuchovskému jezeru v Polsku, jižní pohled zachycuje celé pásmo Hrubého Jeseníku od Pradědu po Šerák. Západním směrem je vidět skupina Králického Sněžníku a na severozápadě jsou jako na dlani Rychlebské hory.
Od května do září je rozhledna otevřena denně od 10-18.hodin.
Tam, kde vzniká ruční papír
Na výletech po Jeseníkách a jejich podhůří rozhodně nesmíte minout Velké Losiny. Zdejší zámek je považován za klenot moravské renesance a ruční papírna je zase ojedinělým živým muzeem papíru. Zámek proslul v sedmnáctém století jako místo, odkud byly zahájeny nechvalně proslulé čarodějnické procesy, které si vyžádaly v širokém okolí desítky obětí.
V ruční papírně se papír vyrábí tradičním postupem, čerpáním papíroviny vyrobené z bavlny a lnu na síto, už od konce šestnáctého století. Od roku 2002 je papírna Národní kulturní památkou a usiluje také o zápis do knihy Světového kulturního dědictví UNESCO.
Velká kotlina: botanický zázrak střední Evropy
Velká kotlina v Jeseníkách patří k přírodovědecky nejcennějším lokalitám střední Evropy. Pestrost přírody je zde naprosto jedinečná. Některé druhy rostlin se nevyskytují nikde jinde na světě.
Trasa našeho výletu začíná v Malé Morávce u autobusové zastávky. Po modře značené cestě jdeme směrem na Karlovu Studánku. Na křižovatce odbočíme vlevo směrem na Karlov. Po pravé straně se zvedá skalnatý ostroh Kapličkový vrch s kaplí Nejsvětější Trojice z roku 1690, kde je dnes muzeum.
Po návštěvě kaple pokračujeme přes řeku a ze silnice odbočíme na lesní cestu a jdeme po modré proti proudu Moravice. Asi po pěti kilometrech se dostaneme na spodní vyhlídkovou plošinu Velké kotliny. Pohled do monumentálního ledovcového kotle obrušovaného v zimě pravidelnými sněhovými lavinami je úchvatný. Určitě stojí za to mít s sebou dalekohled, protože jinak zůstanou našim očím mnohé z krás utajeny.
Ve srázech vystupují skalnatá žebra a terasy, přes které přepadávají bystřiny a malé vodopády. Velká kotlina je nejbohatší botanickou lokalitou v Česku. Souběžně s modrou značkou sledujeme naučnou stezku.
Odtrhnout oči od velkolepé scenerie je těžké. Návštěva Velké kotliny je sice největším zážitkem, ale trasa zde zdaleka nekončí. Impozantně působí také skály Vitáskovy rokle v sousedním Wimmerově a Grabovského žlebu. Turistický chodník se točí postupně až k horní vyhlídkové plošině, odkud je Velká kotlina znovu jako na dlani. Blízko vyhlídkové plošiny pramení řeka Moravice.
Vystoupáme až na rozcestí nad Velkou kotlinou, odkud je při dobré viditelnosti vidět až do Beskyd a hanáckých rovin. Pomalu sestupujeme po žluté značce. Míjíme Temnou horu a cesta pokračuje dál lesním porostem až do Karlova a po známé cestě do Malé Morávky. S převýšením 760 metrů trvá šest a půl hodiny.
Foto: Martin Janoška
Dřevěné církevní skvosty
Jesenické podhůří skrývá dva kouzelné renesanční dřevěné kostelíky. Ten známější stojí v Maršíkově. Dřevěný kostelík svatého Michala z roku 1609 má jedinečně zachovaný původní interiér a z pozdější doby také unikátní varhany. Zájemci o prohlídku se mohou zastavit u správce, pana Lichnera, bydlícího nedaleko, který jim kostelík ochotně ukáže.
Další dřevěný kostelík stojí v nedaleké Žárové. Je zasvěcen svatému Martinovi a byl postaven v roce 1611. Interiér na rozdíl od kostelíku v Maršíkově není původní, ale je barokní. Rovněž žárovský kostelík je přístupný. Stačí zajít do nejbližšího domu a požádat správce pana Jabůrka.
Kaskády Prudkého potoka
Prudký potok rozhodně není nic dlužen svému jménu. Na svém horním toku vytváří četné kaskády a peřeje.
Cesta začíná u železniční zastávky ve Vysokých Žibřidovicích po žluté značce. Dojdeme až do obce, odkud vede lesní cesta do sedla, kde stojí barokní sousoší Krista na hoře Olivetské. Sousoší dal postavit v roce 1780 děd slavného hudebního skladatele Franze Schuberta.
Následuje cesta krátkým žlebem až do rekreační osady Vysoká, kde se roku 1763 narodil skladatelův otec. V osadě je barokní kaple, kterou po roce 1990 nechali místní chataři jako téměř zničenou opravit a dnes je v ní malé muzeum rodiny Schubertů.
Stezka pokračuje dál loukami a lesem. Přes žleb Zeleného potoka odbočíme vlevo a vystoupáme na místo zvané Čtyři rohy, kde stojí turistický přístřešek. Od Čtyř rohů je pěkný výhled na celé Staroměstsko. Dál putujeme po modré značce kolem lovecké chaty Babuše. Vystoupáme na vrchol Podbělky a hřebenem místy po haťovém chodníku přes řadu malých rašelinišť se dostaneme na vrchol Sušiny. Za námahu budeme odměněni nádhernými výhledy do okolí.
Z rozcestí na vrcholu Sušiny se vydáme po červené dolů k vojenským pevnůstkám řopíkům, až dojdeme k Prudkému potoku. Musíme překračovat balvany a podlézat spadlé kmeny. Zkrátka úplná divočina! Vše doplňuje několik menších vodopádů. Voda Prudkého potoka je zde tak prokysličená, že je úplně bílá a vypadá jako klikatící se sněhová lavina.
Dojdeme až na turistické rozcestí zvané Pod Srubem. Odtud pokračujeme až k hájence Bystřiny. Od hájenky jdeme k tábořišti a za železničním přejezdem přes silnici odbočíme k železniční zastávce Vysoké Žibřidovice.
Foto: Jan Doležal / www.outdoor.webz.cz
Kameny tvoří okno Jeseníků
Kamenné okno postavil pod Červenou horou podle jedné z jesenických pohádek Praděd. Zaklínil do sebe ohromné balvany a vzniklým otvorem pozoruje své jesenické království. Určitě stojí za to pohádkové místo navštívit. A na trase z Červenohorského sedla rozhodně nejde jen o Pradědovo Kamenné okno. Jen málokterá z jesenických tras je tak plná nádherných výhledů do krajiny.
Z Červenohorského sedla se vydáme po červené značce k rozcestníku Bílý sloup. Odtud po žluté stoupáme na vrchol Červené hory. Po pravé straně se nachází Sněžná kotlina, kde byl kdysi ledovec. Kotlina získala svůj název podle toho, že se zde drží sníh až do léta.
Z vrcholu Červené hory je nádherný rozhled na všechny světové strany. Jako na dlani jsou hřebeny Jeseníků a celé Jesenicko. Z Červené hory potom sestoupíme ke skále Kamenné okno. Z vrcholu skály se otvírá další kouzelný pohled, tentokrát do údolí říčky Bělé stékající z jesenických svahů.
Kamenné okno skutečně vypadá tak, že o jeden mohutný balvan nějaká neznámá síla opřela další obrovský kámen. Je bezesporu jedním z nejzajímavějších kamenných výtvorů přírody v Jeseníkách. Od Kamenného okna vede cesta po zeleně značeném chodníku ke skále Točník. Z vrcholu je další nádherný výhled. Uvidíme Keprník, část Rychlebských hor či rozhlednu na Zlatém chlumu.
Z rozcestníku Pod Točníkem pokračuje dolů modře značená cesta do Filipovic. A odtud po žluté značce dojdeme až k Mariinu prameni. Trasa dál vede okolo skály Jeřáb. Po lesní cestě stoupáme až k Pekárce a výlet ukončíme opět na Červenohorském sedle. Poměrně náročná trasa je dlouhá sedmnáct kilometrů. I s přestávkami je možné výlet zvládnout za šest hodin.
Foto: Martin Rieger
Zpívající vodopády v Rychlebských horách
Z Rychlebských hor, které jsou součástí Jeseníků, stékají desítky potoků a potůčků, které získaly pojmenování po své barvě, kterou jim většinou dávají zde se vyskytující horniny: Bílý potok, Červený potok, Stříbrný potok…
Právě Stříbrný potok na své cestě vytváří zřejmě nejkrásnější vodopády Jeseníků: Nýznerovské. Cesta k vodopádům vede po modré značce od železničního nádraží ze Žulové až na náměstí k mostu. Odtud se můžeme vydat po břehu Stříbrného potoka, který dostal název pro svou stříbřitě lesklou vodu. Podle pověstí se sem vydal i vodník z druhé strany Jeseníků poté, kdy se dozvěděl o jeho kráse.
Podél koryta potoka postupujeme až k osadě Nýznerov.
Potom pokračujeme až k Nýznerovským vodopádům, které se nacházejí v romantické soutěsce nad ústím Bučínského potoka do potoka Stříbrného. Soustava kaskád, odkud se voda řítí, dosahuje výšky čtrnáct metrů.
Příroda tu vytvořila nádhernou scenerii, jakou mohou Rychlebským horám závidět i hory mnohem vyšší a známější. Voda zde dovedně využila střídání měkčích a tvrdších hornin a postupně vytvářela prahy, které se stále zvyšují.
Vodopády jsou vyhledávanou turistickou atrakcí. Lidé, kteří chodí k vodopádům častěji, tvrdí, že „Nýzneráky“ rozehrávají zvláštní píseň a mění svou barvu od stříbrné ranní až po ocelově šedou večer. Fajnšmekři, kteří tu odhodí svršky a stoupnou si pod padající vodu, jsou doslova uneseni. Díky vydatnému průtoku voda každého odvážlivce pořádně promasíruje. Už v dávné minulosti podle pověsti lidé věřili v magickou a uzdravující sílu zdejších vodopádů.
Osvěženi ledovou vodou a pohledem na úchvatnou scenerii pokračujeme po zeleně značené cestě až k rozcestníku Pod Chlumem. Odtud vystoupáme až do sedla zvaného Pekla. I když jde o nádherné místo, lidé sem nikdy příliš nechodili. Podle názvu není těžké uhodnout proč.
Z Pekla pokračujeme v cestě po žluté po českopolské hranici. Od vrcholu Špičák potom pokračujeme po červené až do Žulové. Pokud mají být Nýznerovské vodopády vyvrcholením a osvěžením na závěr, lze trasu absolvovat v opačném směru. Středně náročná trasa je dlouhá devatenáct kilometrů a vykazuje převýšení 582 metrů.
Nejnovější komentáře